Rozporovanie znaleckého posudku odbornými názormi svedkov poskytovateľa zdravotnej starostlivosti

Nedodržaním zákonom zakotveného postupu a z toho dôvodu vznik ujmy na zdraví alebo živote poškodeného, je tento oprávnený domáhať sa satisfakcie za svoje poškodenie tak v civilnom, ako aj v trestnom procese. Na druhej strane treba pripomenúť, že je potrebné prihliadnuť na všetky súdom zistené a stranami predložené a prípustné dôkazy a ich následné posúdenie v súlade so zásadou voľného hodnotenia dôkazov súdom.

Znalecké dokazovanie v civilnom procese

Spory v oblasti medicínskeho práva sú charakteristické najmä ich komplikovanosťou z hľadiska odbornosti posúdenia predmetnej problematiky. Sudca, síce osoba s vysokoškolským právnickým vzdelaním, nie je odborne spôsobilý sám si odpovedať a odborne posúdiť vzniknuté otázky z oblasti zdravotníctva. V prípade vyvstania otázky, na zodpovedanie ktorej nepostačuje posúdenie súdu, zákon č. 160/2015 Z. z. Civilný sporový poriadok (ďalej len „CSP“) zavádza dva druhy dôkazných prostriedkov, a to odborné vyjadrenie a znalecký posudok. Uvedené dôkazné prostriedky prioritne slúžia na zorientovanie sa súdu v danej problematike a na kvalifikované odpovedanie na odborné otázky v konaní.

Najmä z dôvodu hospodárnosti konania zákonodarca uprednostňuje odborné vyjadrenie, a to v prípadoch posúdenia jednoduchších odborných otázok, na ktoré sú potrebné odborné znalosti alebo odborné skúsenosti odborne spôsobilej osoby. Aj napriek skutočnosti, že odborné vyjadrenie oproti znaleckému posudku je menej formálne, v konaní sa nepovažuje za dôkazný prostriedok s nižšou, resp. slabšou dôkaznou silou ako znalecký posudok.

Na rozdiel od odborného vyjadrenia, pri vyhotovení znaleckého posudku znalcom zákonodarca stanovuje ako kritérium pre posúdenie odbornej otázky potrebu vedeckých poznatkov a zložitosť posudzovaných otázok, na posúdenie ktorých nie je postačujúce vyhotovenie odborného vyjadrenia. „Úlohou znalca v rámci dokazovania a zisťovania skutkového stavu je objasniť skutočnosti dôležité pre rozhodnutie vo veci samej, ktorých objasnenie si vyžaduje špeciálne odborné znalosti, vedomosti a zodpovedajúcu kvalifikáciu v určitom vednom odbore.“ [1]

Ako už bolo spomínané, pri medicínsko-právnych sporoch týkajúcich sa poškodenia života a zdravia, posúdenia príčinnej súvislosti, mechanizmu poškodenia zdravia sa vždy jedná o zložitý proces dokazovania, kde je vyhotovenie znaleckého posudku znalcom priam nevyhnutné. „Právě pro to, že je značně komplikované objasnit zpětně, jak se věci udály, zda mezi nesprávným jednáním a následkem byla příčinná souvislost a zda vůbec jednání zdravotnického zařízení bylo nesprávné, sehrávají v těchto sporech stěžejní úlohu znalci především z oboru zdravotnictví. Výsledek jejich expertizy může být pro rozhodnutí soudu zcela určující. Třebaže garantovat odbornost a nestrannost znalce muže být ještě těžší než zaručit odbornost a nestrannost soudce, přesto se dominantní vliv na rozřešení sporu přesouvá ze soudce na jinou osobu. Je-li znaleckých posudků předloženo více, musejí se řešit rozpory mezi nimi, k čemuž přitom soud z povahy věci není příliš dobře vybaven. Masivní využití znaleckých posudku ve sporech z poskytování zdravotní péče, byť je patrně do značné míry nevyhnutelné, nelze označit za jednoznačné pozitivum a v jednotlivých případech muže být i zneužito k alibistickému přesunu faktické odpovědnosti za rozhodnutí ze soudce na jiný subjekt – znalce.“ [2]

V súvislosti s uvedeným poukazujeme aj na právny názor Ústavného súdu Českej republiky vo veci vedenej pod sp. zn. I. ÚS 1919/08, ktorý uvádza „určovat v lékařských postupech jednoduchý vztah příčiny a následku je samo o sobě velmi obtížné. Podstatou lékařství je vlastně vstupovat do celého řetězce příčin a následku, do procesu, které probíhají v lidském těle, a vnějším zásahem tyto procesy ovlivňovat, měnit jejich směr, působení atd. Zásah lékaře vlastně sám o sobě mění přirozený běh věcí v lidském těle, zasahuje do komplexních vztahu příčin a následku. I v případě aktívního jednaní lékaře, který zvolí určitý léčebný postup je velmi obtížné, ba vyloučené stanovit, zda tento postup byl nade vši rozumnou pochybnost jedinou možnou příčinou škodlivého stavu, který nastal. O to obtížnější je to v případě opomenutí, kdy lékař nezvolí postup, který na základě soudobých a dostupných znalostí lékařství zvolit mohl a měl. Prokázat, že právě a pouze toto opomenutí tvoří se škodlivým důsledkem ničím nenarušený vztah, je v podstatě nemožné. V důsledku toho je výrazně oslabeno postavení poškozeného.“ [3]

Znalecký posudok vyžiadaný súdom verzus súkromný znalecký posudok

K problematike znaleckých posudkov je ešte potrebné dodať, že zákonodarca rozlišuje znalecký posudok na návrh súdu a súkromný znalecký posudok, ktorý je predložený stranou konania. Ešte za účinnosti Občianskeho súdneho poriadku zákon síce poznal aj upravoval inštitút súkromného znaleckého posudku, ale súd mu neprikladal rovnaké postavenie oproti znaleckého posudku na návrh súdu. Súkromnému znaleckému posudku bol v procese dokazovania priznaný status listinného dôkazu. „V tejto súvislosti je potrebné mať na pamäti, že žiaden dôkaz nemá predpísanú zákonnú silu (