Geneticky upravení lidé III – bioetika – děti na přání – rozdělení lidstva – smíme si dovolit vše, co umíme?

Genové vylepšení člověka je tedy, i přes obrovská rizika, z ohledu na populační vývoj a etiku, očekávatelným vývojem. Člověk, jako jediný živočich planety, na rozdíl od ostatních zvířat, v momentě, kdy má lepší podmínky, má méně potomků. Tím, že koncentrujeme veškeré úsilí, energii a zdroje do jednoho, maximálně 2 potomků, tím přirozenou cestou řešíme problematiku demografického růstu na planetě. Jenže chceme ty potomky mít co nejlepší a zde je právě prostor pro genetická vylepšení, kterým bude jen těžké odolat. Odstranění dědičné choroby nebo predispozice pro rakovinotvorné zárodky je dnes už částečně považováno za etické. Je možné, že v budoucnu budeme stejně vnímat zvýšenou výkonnost geneticky upravených lidí, již zmíněné zlepšené schopnosti produktivity či vzdělávání. Přiznejme si, že určitě některý ze čtenářů po zjištění možného nárůstu výkonu mozku či alespoň možnost řešení dědičné rakoviny v rodině nezatoužil toto mít či umět bez ohledu na etiku. Máme celá nová témata v medicíně. Jako prevenci chorob slouží senzory na kůži, flexibilní senzory, čipy diagnostikující epilepsii, přes léčbu nanoroboty, šlechtění a pěstování náhradních orgánů, až po umělé orgány a nové metody léčby rakoviny. Hlavním myšlenkou genetického inženýrství je nejen léčit, ale předcházet možnosti vzniku daných onemocnění. A motorem změn je pocit jistoty lidstva, bez ohledu na bioetiku.